R: Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým,
hanby kéž se nedožiji,
když tebe vzývám.
Ty jsi můj Bůh, ty jsi můj Pán,
ve svém slitování
buď mou spásou.
1. K tobě, Hospodine, se utíkám,
ať nejsem zahanben na věky,
vysvoboď mě, neboť jsi spravedlivý!
Popřej mi sluchu, rychle mě zachraň!
R: Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým,
hanby kéž se nedožiji,
když tebe vzývám.
Ty jsi můj Bůh, ty jsi můj Pán,
ve svém slitování
buď mou spásou.
2. Buď mi ochrannou skálou
a tvrzí opevněnou k mé záchraně,
ty jsi skála má a moje tvrz,
pro jméno své mě povedeš a budeš řídit.
R: Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým,
hanby kéž se nedožiji,
když tebe vzývám.
Ty jsi můj Bůh, ty jsi můj Pán,
ve svém slitování
buď mou spásou.
3. Z léčky nastražené mě vyprostíš,
neboť mé útočiště jsi ty.
Do tvých rukou svěřuji svého ducha,
neb ty mě vysvobodíš, věrný Bože.
R: Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým,
hanby kéž se nedožiji,
když tebe vzývám.
Ty jsi můj Bůh, ty jsi můj Pán,
ve svém slitování
buď mou spásou.
4. Já však, Hospodine, v tebe doufám
a říkám: Ty jsi Bůh můj!
Osud můj je ve tvé ruce,
z moci mých nepřátel mě vysvoboď!
R: Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým,
hanby kéž se nedožiji,
když tebe vzývám.
Ty jsi můj Bůh, ty jsi můj Pán,
ve svém slitování
buď mou spásou.
5. Jak je nesmírná tvá dobrotivost,
uchovals ji těm, kteří se tě bojí,
popřáváš ji těm, Hospodine,
kdo se před lidmi utíkají k tobě.
R: Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým,
hanby kéž se nedožiji,
když tebe vzývám.
Ty jsi můj Bůh, ty jsi můj Pán,
ve svém slitování
buď mou spásou.