R: Tvá milost, Pane, sahá k samým nebesům,
tvá věrnost nesmírná dotýká se mraků.
1. Mocně jak hradba hor stojí tvé právo,
hloubku jak moře má vždy tvůj soud.
Svou láskou chráníš všechno živé na zemi.
R: Tvá milost, Pane, sahá k samým nebesům,
tvá věrnost nesmírná dotýká se mraků.
2. Záplava prázdných slov na mne se valí,
nemám už sílu jim naslouchat;
působí zmatky, já však hledám naději.
R: Tvá milost, Pane, sahá k samým nebesům,
tvá věrnost nesmírná dotýká se mraků.
3. Nevím-li kudy kam, s bázní tě volám,
chci v hlučném světě tvůj slyšet hlas.
Rád poslechnu jej, až mne k činům zavolá.
R: Tvá milost, Pane, sahá k samým nebesům,
tvá věrnost nesmírná dotýká se mraků.
4. Ve stínu křídel tvých hledáme spásu,
vždyť ve tvém žití je život náš.
Jen ve tvém světle smíme spatřit světla zář.
R: Tvá milost, Pane, sahá k samým nebesům,
tvá věrnost nesmírná dotýká se mraků.