1. Nuž pojďte a Bohu plesejte,
jméno jeho vyvyšujte,
radostně žalmy mu zpívejte,
čest jeho vždy rozšiřujte.
Rcete Bohu: Jak jsi přehrozný
ve všem, co činí ruka tvá,
že nepřítel tobě odporný
tvou čest a slávu poznává.
2. Před důstojnou tvou velebností
se všichni lidé sklánějí,
tvému pak jménu s uctivostí
chvály a žalmy zpívají.
Pojďte a vizte skutky Páně,
sluší vám na ně mysliti,
v nich mocnou správu svou náramně
zřejmě lidem chtěl zjeviti.
3. On ráčil moře rozděliti
i řeku divnou mocí svou,
by tudy lid jeho moh’ jíti
s potěšením suchou nohou.
Jeho je věčné panování
nad všeho světa národy,
vzpouře pyšných Pán mocně brání,
na všechny vždy hledí všudy.
4. On je Bůh náš, proto s vděčností
zvyšujte Boha našeho.
Snažte se, ať všechněm k známosti
čest přijde, sláva též jeho,
neb mocně on od zahynutí
životy naše zachoval
a škodlivému poklesnutí
on nohy naše nevydal.
5. Jestliže jsi pak časem vkládal,
ó Bože, na nás soužení,
to jsi nás jen jak zlato dával
v svou pec tavicí k tříbení.
Ty z převeliké své milosti
jsi vyprostil nás ze všeho
a přivedl jsi nás k hojnosti
rozvlažení rozkošného.
6. Když vcházím já do tvého chrámu
a přináším tam oběti,
vždy tobě, laskavému Pánu,
své sliby též chci splniti.
Hleďte, vy věrní, co dobrého
Bůh laskavě mi udělil,
mou duši zprostil všeho zlého
a svrchovaně potěšil.
7. Když jsem ho vzýval s dověrností,
dobrotivě se mi ozval,
tak abych se zvláštní vděčností
chválu jemu vždy zazpíval.
Však kdybych byl v svém srdci svázán
hříchu svého nepravostí,
jistěže by byl uši své Pán
odvrátil od mých žádostí.
8. Avšak na úzkostné volání
ke mně se naklonil mile,
mou prosbu slyšel, má vzdychání,
a splnil podle své vůle.
Buď požehnán Bůh, že nezahnal
od sebe proseb mých množství,
že ani svého on neodňal
ode mne milosrdenství.