1. Hospodine, ne nám dej čest, ne nám,
jen jménu svému, ty jsi pravda sám,
tvá milost je nám drahá.
Proč mají říkat o nás pohané:
Kde jejich Bůh je, zda se zastane?
Proč zasáhnouti váhá?
2. Na nebi náš je Bůh, tam nejvýše,
a činí vše, co jemu líbí se,
ne jako jejich modly:
Ač stříbrem, zlatem jsou ozdobené,
bez mluvy ústa, zrak bez plamene,
nevidí, do tmy padly.
3. Neslyší uši, ruce netknou se,
ty lesklé nohy nerozběhnou se
a hrdlo hlasu nemá.
Kdo chce v ně doufat, buď jim podoben!
Bez ducha jsou přec, nemohou jít ven,
jen podoba to němá.
4. Můj lide, doufej v Boha živého!
On pomoc každého je věrného.
Dům Áronův ať doufá!
Kdo Hospodina bojíte se též,
doufejte v něj, on pomoc, štít a věž,
kdo věří mu, nezoufá.
5. Hospodin na vás rozpomene se,
i malé k výšinám svým povznese,
rozmnoží syny vaše,
vy požehnaní od Hospodina!
V něm nebe, země počátek svůj má,
on spasení je naše.
6. Nebesa jsou jen Hospodinova,
však zem dal lidem, život zachová,
jej živí budou chválit.
Zde i my haleluja zpíváme,
tu díky vroucími jej vzýváme,
nás přijímá za svůj lid.