1. U babylónských vod jsme sedávali
a nad Siónem plakali a lkali,
když citery své, zmlklé ve strunách,
rozvěsili jsme mlčky po vrbách.
Tehdy si ti, kdo zajali nás, přáli
uslyšet písně, jež jsme předtím hráli.
2. Říkali: „Písně siónské nám pějte
a na strunách svých citar nám je hrejte!“
Jak zpívat tam, kde není Boží dům,
Hospodinovy písně cizincům?
Zapomenu‑li kdy Jeruzaléma,
pravice má ať hned je ochromena!
3. A jazyk v ústech ať se mi hned zkrátí,
jestliže obraz tvůj má paměť ztratí
a Jeruzalém nebude již mým
největším štěstím, blahem útěšným!
Pán nechť se rozpomene na zdi města,
kdo bořili je, ty ať soudem ztrestá!