181

Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě (Žalm 139 (k recitaci), Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš)

Licence: volné dílo (uplynula doba trvání majetkových práv)

I: Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.

II: Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.

I: Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.

II: Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň položil jsi na mě.

I: Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.

II: Kam odejdu před tvým Duchem, kam uprchnu před tvou tváří?

I: Zamířím‑li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.

II: I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,

I: tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.

II: Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mě se stane světlem.

I+II: Žádná tma pro tebe není temná: Noc jako den svítí, temnota je jako světlo.

I: Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.

II: Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň:

I: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.

II: Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.

I: Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize:

II: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.

I: Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet, sčetl bych je, ale je jich víc než písku.

II: Sotva procitnu, jsem s tebou. Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,

I+II: hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!

Zjednodušit zobrazení

Velikost písma

Blokovat zhasínání displeje