Zazpívám Pánu svému o jeho vinici

Licence: licence Evangelický zpěvník (dovoluje publikaci jinde)
1. Zazpívám Pánu  svému o jeho  vinici,
někdy slavně  milému svému  dobrodinci,
kteroužto z lásky  své sobě
vzdělal byl  k ozdobě:
hodné o tom  zpívati, příklad  sobě bráti.
2. Vinici svou  Pán vštípil  na vrchu  úrodném
v místě, které  oblíbil, nad  jiné příhodném,
kterou i plotem  ohradil
a kmenem vysadil
výborným, i kamení  škodlivé vybral  z ní.
3. A lis i věži  vzdělav, již  čekal ovoce:
ale nic  nedočekav, jal  se horlit  prudce.
Vždyť mu  místo chutných  hroznů
ošklivou a hroznou
neřest ovoce  zlého přinesla  trpkého.
4. Již tedy –  Pán dí –  pojďte, a v této  různici
mezi mnou  a mou suďte  nevděčnou vinicí.
Co jsem  ještě měl  činiti?
Co víc  obmysliti,
když i dlouhočekání  mé šlo  jen v zmrhání?
5. Proto, co  myslím nyní,  již vám  to ukáži.
Vinici své  svou péči  pryč vezmu  i stráži.
Odejmu plot,  hradbu vzdálím,
sem i tam  rozválím.
I přijde na  spuštění v mém  se jí  zhoštění.
6. Tak jsme  i my hřešili  proti tvé  milosti
a kázně zasloužili  svou mnohou  bujností,
po dlouhém  nám shovívání
žes sáhl  k švihání,
spravednost poznáváme,  hanbu odtud máme.
7. Avšak se  vždy těšíme  tvému smilování,
že nenecháš,  věříme, věčně  v pošlapání,
shledáš rozptýlené  zase
v libém tobě  čase
a v nás obnovíš  sobě svou  církev k ozdobě.
8. Ó Bože, jenžs  nás přijal,  plané ratolesti,
namísto těch,  ježs vyťal,  dej ovoce  nésti.
Nedej zůstati  planými,
k ohni oddanými,
ale tvou  až k věčnosti  ať kvetem  milostí.

Nástroje

Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje

Nahrávky