228
Měl by si každý vzpomenout
Licence: licence Evangelický zpěvník (dovoluje publikaci jinde)
1. Měl by si každý vzpomenout,
když v mracích duhu vidí,
/: že za Noého přišel soud:
Bůh ztrestal vzpurné lidi. :/
2. Když Pán Bůh viděl, co zlého
je v lidském pokolení,
/: že nikdo kromě Noého
v něm spravedlivý není, :/
3. že zlovůle a násilí
teď celou zemí vládne,
/: že všichni všechno zkazili
a nikde lásky žádné, :/
4. tu rozhodl se vyhladit
vod přívalem vše živé,
/: jen Noé směl si koráb sbít
a čelit vodě divé. :/
5. I v trestu je Bůh milostiv,
vždy ještě možnost dává,
/: by život dál šel jako dřív,
svým slovem napomáhá. :/
6. Sám tehdy jednat začíná:
„Ať vejdou do korábu
/: i Noemova rodina
a od všech tvorů v páru. :/
7. Tím nevyhyne žádný rod,
jejž stvořil jsem svým slovem,
/: až rozběsní se množství vod
a rozleje se kolem.“ :/
8. Tak stalo se. Vše zmizelo
v té hrozné vodní spoušti
/: a náhle pršet přestalo:
Pán svoje neopouští! :/
9. On způsobil, že nad zemí
zas čerstvý vítr vane,
/: že nad vodními pláněmi
loď na pohoří stane. :/
10. Dál klesá vodní hladina
a opadává příval,
/: zem osychat už začíná
a povrch je, jak býval. :/
11. Když Noé koráb opustil
a na zemi stál opět,
/: hned Pánu oltář postavil
a zapálil mu oběť. :/
12. Pán přijal jeho zápaly
a smlouvu stvrdil pevně,
/: že nikdy vodní přívaly
nezničí život země. :/
13. Kdykoliv slunce zářením
se oblouk duhy sklene,
/: ať je to pro nás znamením
té smlouvy zpečetěné! :/
Nástroje
Zjednodušit zobrazení
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje