1. Ve jméno Krista doufáme,
neb v něm své spasení máme.
Z toho hás žádný nesvede,
snáz nebe, země odejde,
než nás kdo z toho vyvede.
2. Pro něho všecko snášíme,
neb slibům jeho věříme,
že nás v ničem neopustí,
pravdě své dá přece růsti,
neb ona má vítěziti.
3. Nedbejme strachu lidského,
majíc’ Krista Pána svého,
toho přesilného Krále,
zlost nevěrných má namále,
pravda jeho půjde dále.
4. Jakož se to všudy vidí,
že k sobě mnohé přivodí
sladkostí slova Božího,
nám k spasení poslaného,
v těchto časech zjeveného.
5. Ač se proto ďábel hněvá,
však Kristus s svými zůstává,
musí on vždy vítěziti,
není se čeho strašiti,
z něho se máme těšiti,
6. kterýž nám svou pravdu zjevil,
Duchem jejím nás naplnil
a pro ni nás neopustí;
ač pokušení dopustí,
však nás sám z něho vyprostí.
7. K hanbě našim protivníkům
a k chvále svým milovníkům
učiní milost svou s námi,
obrání, půjde před námi,
neb jsme jemu všichni známi.
8. Beránek, jsa Pán nad pány,
Král Bohem korunovaný,
má nad králi panství míti,
s věrnými boj obdržeti,
šelmu sobě podmaniti.
9. Ale falešní proroci
i šelma se vší svou mocí
zaživa v jezero padnou,
v oheň věčný se dostanou,
protiviti se přestanou.
10. Všem věrným sluší doufati,
hrůz lidských příliš nedbati;
aj, stádce Páně maličké,
neboj se té hrůzy lidské,
však máš k sobě sliby božské.
11. Amen, Kriste, tě prosíme,
slibům tvým pevně věříme,
že pravdě průchod způsobíš
a tudy věrné utěšíš,
nepřátele své zarmoutíš.