2. Na milost tvou se spouští
mé srdce již,
ty rájem veď neb pouští,
je spokojíš.
U noh tvých sedě, Pane,
na každý den,
nechť stane se, co stane,
chci věřit jen.
3. Bychť pak i nezřel rámě,
jímž Pán mne ved,
vím přec, že nenechá mě,
že kráčím vpřed.
Ó veď mne tedy, Pane,
ó veď mne sám,
až tam má noha stane, kde zaplesám.
So nimm denn meine Hände und führe mich
bis an mein selig Ende und ewiglich.
Ich mag allein nicht gehen, nicht einen Schritt;
wo du wirst gehn und stehen, da nimm mich mit.
Za rękę weź mnie, Panie i prowadź sam,
aż dusza moja stanie u niebios bram.
Bez Ciebie ani kroku nie zrobię, nie!
Stań Ty u mego boku i prowadź mnie.